OBSCURE SPHINX - Emovere
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Pokud se minulou deskou teplicko-mostečtí ACTION prodrali do metalcorové elity v naší zemi a snad i na chvilku usedli na domácí žánrový trůn, novinka předznamenává jejich sestup. Ačkoliv je „Silence Is The Enemy“ technicky mnohem dále, má lepší zvuk, více odštěpků z tvrdších žánrů jakými jsou thrash nebo death metal a minimálně o dva levely lepší výkon bubeníka, tak postrádá to, co dělá dobrou hudbu dobrou hudbou. Tedy silné a nosné nápady. Já v podstatě marně hledám důvod, proč si tu desku pouštět zas a znovu, žádná skladba krom posledního experimentu s elektronikou, který připomíná dobu raných PRODIGY, mě k tomu nenutí. Tam, kde v minulosti byla alespoň zajímavá melodika, jsou nyní sterilní sekačky, které patří bez výjimky do kategorie nejprůměrnějších. Ptám se sám sebe, co se to s těmi ACTION stalo?
Jako by kapela chtěla zůstat v kontaktu se světovým děním na scéně, ale hledání své nové „současné“ tváře prostě nedokázala správně uchopit. Pokusy o breakdowny působí ploše, integrace deathcorových prvků nemastně neslaně. Celé to vyznívá tak, že se chce skupina sama násilným aktem dostat někam, kde to zkrátka neumí. Z velmi slušného poctivého metalcorového korunního prince se stal průměrný death metal/corový parchant, který ani zdaleka nestačí na tuzemské lídry tohoto žánru. Celé to nevytrhne ani Ozzy z X-CORE coby host ve skladbě „When All Hope Is Lost“, ani angažované texty, kterým se však vyhýbá potřebná dávka slovesné obratnosti.
Nejlépe se mi opravdu poslouchá poslední libůstka, kterou je remix třetí skladby „Days Of Affliction“, jež nakopávají samply, čiší z ní určitá dávka čerstvosti a dynamiky, tedy přesněji řečeno v porovnání se zbytkem motivů. Není to rozhodně remix, ze kterého si sednete na zadek, ale „alespoň něco“ v tomto oceánu metalcorové průměrnosti a to je ale zoufale málo. Pokud se zaměřím na formální stránku věci, je vše v naprostém pořádku. Zvuk z Hostivaře, nové metalovější logo, instrumentální výkony, to vše mi dává naději, že bych ACTION neměl odepisovat, ale spíše posečkat na reparát této nepovedené zkoušky.
Druhá albovka mostecko-teplických ACTION je tvrdší, přísnější, modernější, ale bohužel ne lepší než pět let staré „Weeping Of Angels“.
4,5 / 10
x Papa Rukhnono x
- vokál
Míra
- el. kytara
Benny
- el. kytara
Milhauz
- bicí
Venca
- baskytara
1. Intro
2. Fuck You Forever
3. Days Of Affliction
4. Lost Tomorrow
5. When All Hope Is Lost
6. Silence Is The Enemy
7. Things Getting Hard But We Still Grinding Up
8. Armed With Vengeance
9. Cheap Coat
10. Days Of Affliction (Pölü remix)
Silence Is The Enemy (2010)
Weeping Of Angels (2005)
Assassins of Oblivion (split s CROWLEYS PASSION) (2004)
Can Evil Be Beautiful (2002)
tphc (demo) (2000)
Vydáno: 2010
Vydavatel: DIY
Stopáž: 37:45
Produkce: ACTION
Studio: Hostivař
Absolútny súhlas s recenziou... Tu niet čo dodať. Po zvukovej stránke vrchol tvorby Action, no po invenčnej silná šeď a priemer.... Škoda... Ten bod navrch dávam za ten skvelý masakrálny zvuk...
Tři skladby s celkovou stopáží 29 minut, tomu říkám správná plocha pro EP sludge doomového stylu. Studiový návrat po mnoha letech se polské skupině hnané charismatickým ženským vokálem jednoznačně povedl.
Jedni z mála u nás (ne-li vůbec jediní) představitelé zatuchlého hnilobného death/doomu o sobě dávají vědět novým EP, jehož trojice chorobných songů také jasně demonstruje fakt, že tato obluda už dozrála na úroveň plnohodnotného alba. Čím dříve, tím lépe!
Pokračování, která neukončují děj, to mají těžké. Druhé Silo je pomalé, vláčné a nestane se v něm vlastně nic, co by se nevešlo do jednoho dvou dílů. Nečtenářům knih navíc nemusejí být zřejmé všechny pohnutky jednajících. Tak snad to třetí řada narovná.
Ruské skupiny většinou ignoruji, ale než jsem si všiml, že je tahle z Jekatěrinburgu, upoutal mě jejich starosvětský thrash. Nic převratného se sice neděje, spíš je to jako výlet zpět časem, ale pro pamětníka celkem dobrý.
Keith Buckley (ex-EVERY TIME I DIE) jako by se svými kumpány zkoušel štěstí v hodně melodickém metalcore, nebo možná spíše post-hardcore, ale na mě je to hodně plytké a podbízivé. BETTER LOVERS, kde působí další členové ETID, jsou úplně jiná liga.
Trochu Red Dead Redemption pro čtenářky Marianne. Pod krví a špínou se schovávají scenáristická klišé a dutá schémata revizionistických westernů. Má to sice patřičně gritty look, ale nekouše to. Spousta sentimentu a neschopnosti poradit si s postavami.
Veteráni stonerrockového stylu toho mají za sebou už hodně, ale stále jim to hodně sluší a tak i album roku 2024 v sobě nese odkaz na klasické devadesátky a tedy dobu, kdy tahle skupina tvořila po boku KYUSS historii.